Odsolování vody

“Přineseš mi prosím trochu vody?” požádala Lily Maxe a přitom na něj dělala oči. Jenže Max ležel na zádech, užíval si teplého sluníčka a ani se nepohnul. Lily to zkusila ještě jednou, a tak vstal a ukázal jí na krásu nekonečného moře před nimi. “Tam ji máš spoustu. Skoč a máš jí, co hrdlo ráčí”. Pak si přidal trochu opalovacího krému a vrátil se do původní polohy.

“Maxi! Myslela jsem vodu na pití!” zdůraznila mu Lily. “Nemůžu přece pít mořskou vodu. Copak chceš, aby mi bylo špatně?”

“Nebude ti špatně, jen budeš trochu halucinovat a pak možná přijde nějaká mozková příhoda. Prostě jí nepij příliš!” odpověděl jí sladkým hlasem.

Lily pochopila, že je to s ním beznadějné, vstala, nasadila si klobouk na ochranu před skvělým řeckým sluncem a vydala se ke stánku. Koupila si vodu a vrátila se. Max se posadil a čekal na ni.  Uvítal ji zklamaně. “Pro mne jsi nepřinesla žádnou?”

Lily zamrkala. “Nevidíš to moře? Naber si po libosti”, odsekla mu.

“To by nebylo moc účinné, víš” začal Max a nadhodil tak svoje oblíbené téma. “Aby se dala pít mořská voda, musí se nejdřív odsolit. A to vyžaduje příliš mnoho energie ”.

“Promiň; ale nežiješ náhodou v 21^. století? Tehdy ještě odsolování vody bylo málo účinné ” posmívala se mu Lily. “Dneska už přece většina obyvatelstva pije čistou odsolenou vodu ”.

Max se postavil a pustil se do procítěné přednášky. Odsolování vody je daleko dražší než použití vody z řek nebo spodní vody nebo dokonce i vody recyklované. Nicméně protože v minulosti nemělo přístup k pitné vodě hodně lidí, vědci museli hledat pitnou vodu ve zdroji, který je nejhojnější, v moři.

Použitím membrán vědci filtrovali vodu už odedávna. Všechny membrány jsou vlastně materiály s malinkými otvory, které blokují velké částice a nechávají projít menší. Když jsou otvory dost malé, tak projdou jen molekuly vody a vše ostatní zůstává. Takto bylo možné odstranit z vody i toxické částice. Ale tenhle přístup byl pro odsolování příliš drahý.

Varem slané vody a zachytáváním páry je také možné odloučit sůl a jiné nečistoty.  Ale i tenhle přístup není příliš účinný.

Lily se napila z lahve a zeptala se ho, zda ví, že lidé jsou ze 70% právě z vody. Max nevěděl, kam tou otázkou míří a na moment zůstal mlčky.

Lily mu řekla, že příroda má řešení už dávno. Biomimetické membrány! Lidé, zvířata i rostliny se skládají z buněk. Vnějšek buněk je tvořen membránou. A u mnoha zvířat i rostlin tyto membrány obsahují speciální typ bílkoviny nazývané akvaporin.

Díky akvaporinům voda může přes membrány volně protékat, zatímco ostatní molekuly nemohou. Akvaporiny se vážou selektivně k molekulám vody, aby je přes membrány přenesly. Tento typ přenosu vody je velmi účinný a byl použit ke zlepšení odsolovacích membrán a snížení energie a nákladů na jejich použití.

Na Maxe to udělalo dojem, ale současně měl žízeň. Sice ji složil poklonu, ale také jí zkusil vzít láhev. Ale Lily byla rychlejší.

“Jestli se chceš napít, budeš si muset buď dojít ke stánku, nebo si - tady na krásné Krétě - postavit osobní odsolovací stanici. Je ti to jasné?” zeptala se.