Cílená léčiva

Max byl plně zaměstnaný hraním video hry, zatímco Lily znuděně čekala, až se otevře jejich brána na letišti Heathrow. Max pevně držel plochou obrazovku a kroutil se přitom zleva doprava; zdálo se, že se z něčeho snaží vykroutit. 

“Co to tam děláš?” Lily se ptala, i když vypadala, že spíš usne. Max se na ni ani nepodíval a zůstal soustředěný na hru, ale rychle odpověděl: “Věř či nevěř, ale dělal jsem domácí úkol”. Lily to překvapilo tak, že vstala a šla se na něj podívat.

“Vážně? Jsme na cestě po Evropě, do návratu domů zbývá pět dnů a ty děláš domácí úkol??”

“Jo, vážně” odpověděl Max a skoro přitom vyskočil, jak se snažil vyhnout neviditelné překážce. Zdálo se, že je k tabletu přilepený.

“Co je to za úkol, který tě tak bere?” Lily se zeptala a dloubla ho paže. Max se zastavil a na tváři se mu objevil  bolestný výraz. Na displeji se objevily obrovský nápis GAME OVER se svítivými písmeny.

“Jejda!” zamumlala Lily “sorry”. Max se zklamaně rozvalil do sedala. “To byl můj úkol z fyziologie! Měli jsme přistát s nanorobotem v krevním řečišti ” ozval se smutným hlasem.

Lily se na něj dívala podezřívavě, a tak Max začal vysvětlovat. Nanotechnologie stvořila v nanoměřítku, tedy v miliardtinách metru, nové možnosti, jak zjistit choroby v počátečních stádiích nebo jak dodávat cíleně léčiva pomocí nanočástic. Díky nanotechnologii je již možné minimalizovat operace a nechtěné vedlejší efekty pharmaceutické léčby.

Jsou nutné tři faktory, aby byl možné chytrý systém pro cílená léčiva. Za prvé, potřebujeme specifickou chemickou skupinu, což může být protein, protilátka nebo nabitá molekula, která rozpozná cíl v chorobné tkáni a naváže se na něj. Za druhé, potřebujeme nosič, ke kterému je léčivo vázané. To může být lipozóm nebo nanočástice nebo makromolekula bílkoviny, DNA nebo uhlovodíku. Nakonec, potřebujeme léčivo, které tkáň uzdraví.

Aby nosič nebyl v těle zničen imunitním systém, pokrývá se jeho povrch biokompatibilním polymerem. Ten funguje jako plášť neviditelnosti, který léčivo skryje před imunitním systémem. Kromě toho, že léčivo skryje, může také zmenšit jeho toxicitu. Populární polymer, který tuto práci odvádí, je PolyEtylenGlykol, zkracovaný jako PEG.

Dalším stupněm vývoje těchto systémů cílené léčby jsou nanoroboti. To jsou mikroskopická zařízení, buď syntetická nebo biologická, která zjišťují a zpracovávají signály a podle nich působí v nanometrových měřítkách. Mohou být použita pro diagnostiku nebo pro léčbu. Využívají čidla pro zjištění problému, a pak cestují krevním řečištěm na správné místo, kam dodávají léčivou látku. Nanoroboti mohou v lidském těle dosáhnout na těžko dostupná místa. Jejich malá velikost znamená, že mohou být do těla dodáni injekcí nebo jen minimální operací, mohou zjistit choroby ve velmi brzkých stádiích a mohou s infekcí bojovat přímo v těle. Jsou novým bojovníkem, který se přidává k armádě našeho vlastního imunitního systému, spojencem bílých krvinek a dalších naších obranných mechanizmů.

“Systémy cílené léčby byly vyvinuty pro léčbu cukrovky, rakoviny, AIDS, Alzheimerovy choroby a mnoha dalších ”, uzavřel Max a ukazoval na tabletu sofistikovanou simulaci krevního oběhu a jak jím nanorobot prochází.

Lily ale byla rychlejší. Dosáhla na tablet a zmáčkla ikonku START. “Nestarej se, Maxi, ” řekla. “já ti s úlohou pomůžu” a začala hrát, hledat cíl, procházet žilami a přitom se snažila vyhýbat okolním červeným krvinkám.